Veszprém
Při úpatí již. pásma Bakoňského lesa vyrostl na pěti pahorcích VESZPRÉM (česky dříve též VESPRIM, 63100 obyv.), správní středisko stejnojmenné župy je vzdálen 110 km zjz. od Budapešti, resp. 44 km záp. od Székesfehérváru.Území kolem dnešního města bylo osídleno nepřetržitě od mladší doby kamenné. Z římského období byla v blízké lokalitě Baláca-pusz[a (u obce Veszprémfajsz, asi 7 km již.) odkryta velká vila s 32 místnostmi (velké mozaiky a další nálezy jsou v Bakoňském muzeu). Po Římanech se zde vystřídali Hunové, Avaři a Slované, kolem r. 800 byl Veszprém centrem nejvýchodnější provincie francké říše. V první polovině 9. stol. patřilo zdejší území k Pribinovu knížectví, po jehož vyvrácení připadlo Velkomoravské říši. Patrně již od konce 10. stol. tu bylo biskupství, od počátku 11. stol. také sídlo uherských královen. Za mongolského vpádu (1241), pozdějších vnitřních rozbrojů (1276), při požáru (1382) a za tureckých válek bylo město několikrát zničeno, Turci je okupovali v 1. 1552-1566,1594-1598 a 1605 až 1683. Pro podporu Rákócziho povstání bylo vypleněno císařským vojskem a jeho hrad na příkaz vídeňské válečné rady demolován (1702). V 18. stol. byl Veszprém obnoven jako správní a hospodářské středisko župy. Dnes má průmysl chemický, strojírenský a textilní, zřízením vysoké školy chemické (1949) a výzkumných ústavu se stal vědeckým centrem chemie a petrochemie v MLR. Na starou tradici navazuje každoroční hrnčířský trh (fazekasvásár, počátkem srpna).
Městu, jehož převážně barokní jádro obklopují novodobé čtvrti, dodává malebný ráz členitost terénu (pahorky, skály, hluboké meandrové údolí říčky Sed). Na nám. Szabadság tér (střed historického Tóni Szí) a pozdně barokní radnice (tanácsház č. 1). Z druhé poloviny stol. pocházejí rovněž domy č. 3, 4 a 6 na blízkém nám. Vóros Hadsereg tér (sev. směrem), toto náměstí je vstupní branou do areálu někdejšího královského a biskupského hradu (var). Dolomitový Hradní kopec (Várhegy), dominující městu, je na sev. a sz. straně chráněn údolím říčky. Osou hradního areálu je úl. Tolbuhin maršáli út (s převážně barokními domy), z nám. Voros Hadsereg tér se do ní vchází bránou Hrdinů (Hósók kapuja, 1936, na památku padlých v první světové válce), je v ní historická expozice Hradního muzea (Vármúzeum). Poblíž ní (záp.) vyčnívá nad okolní zástavbu štíhlá požární věž (túztorony, z ochozu rozhled), upravená v 1. 1811-1817 na základech středověké hradní věže, věžní hodiny hrají každou hodinu verbuňkovou píseň. K bráně přiléhající pozdně barokní budova č. l (pův. radnice) slouží dnes soudním orgánům, plastika na jejím průčelí pochází z r. 1788.S barokním domem řádu piaristů (č. 10, 18. stol.) souvisí klasicistický piaristický kostel (piarista templom, 1828-1833), ve dvoře řádového domu je vidět část hradební zdi (várfal). Rozlehlý barokní biskupský palác (půspóki palota, č. 16) postavil Jakab Fellner v letech 1765-1776 na místě někdejšího paláce královen, z jeho terasy nad hradební zdí) je výhled na vých. část města. V několika místnostech paláce je sbírka církevního umění (egyházi gyujtemény, přístupná jen na povolení, zprostředkuje je Ibusz). Součástí původního středověkého paláce byla dvoupatrová kaple sv. Gisely v přechodném románsko-gotickém slohu (Szent Gizella kápolna, 13. stol.), obnovená v 1. 1723 a 1747 (horní patro strženo 1766), fresky vykazující byzantský vliv patří k nejstarším dochovaným nástěnným malbám v MLR. Vedle kaple je hradní studna (várkút, 26 m hluboká). Proti paláci stojí barokní františkánský kostel sv. Štěpána (Szent István ferences templom, 1723-1730).
Za palácem, kde Tolbuchinova ulice vytváří širší prostranství, stojí barokní sloup Nejsv. Trojice (Szentháromság-oszlop), na prostranství se v létě konají koncerty. Prostranství uzavírá boční strana dvou věžové katedrály sv. Michala (Szent Mihály székesegyház), původně románské (připomíná se v 11. stol.), později několikrát obnovované, dnešní novorománská stavba pochází z 1. 1907-1910. Pod jejím chórem se zachovala trojlodní krypta s pozdně gotickou křížovou klenbou. Při sev. straně katedrály byly v 1. 1957 až 1959 vykopány základy románské kaple sv. Jiří (Szent Gyórgy kápolna, rotunda z konce 10. stol., přestavěna ve 13. stol.), zde jsou také zbytky nejstarších veszprémských hradeb (várfalmaradék). Tolbuchinova ulice končí u vyhlídkové terasy (kilátóterasz), ze které je pohled do údolí a na sev. část města. Na 150 m dlouhý a 46 m vysoký viadukt z r. 1938, na terase stojí sousoší krále Štěpána I. a jeho manželky Gisely.
Z nám. Szabadság tér vede úl. Kossuth Laj os utca vých. směrem k novodobému obchodnímu centru. V parku jz. od náměstí je pomník V. I. Lenina (Leninszobor) památník Republiky rad (Tanácskóztársaság emlékmú). V blízkém Leninově háji (Lenin-liget, již. od nám.) je Bakoňské muzeum (Bakonyi Muzeum) s předhistorickými, národopisnými a uměleckými sbírkami (mj. římské mozaiky 33 a 60 m2 z lokality Baláca-puszta), vedle muzea stojí Bakoňský Bakonyház), ukázka lidové architektury ze začátku 9. stol. (se zařízením). Na vrchu Kálvária-hegy (záp. od muzea) byly objeveny základy kostela sv. Mikuláše (Szent Miklós templom, 13. stol.), na hřbitově (temetó, jv. od muzea) je klasicistická kaple (témetókápolna).
Při úl. Traktor utca (v údolí říčky Sed, pod sz. srázem Hradního kopce) byla r. 1966 stavebně zajištěna zřícenina kláštera (kolostorrom, založen 1240, zničen v 16. stol.). Další, tzv. údolní klášterní zřícenina (vólgyi kolostorrom, 14. stol.) je při úl. Sallai Imre utca (asi 1,5 km záp. do předchozí zříceniny), klášter řeckých jeptišek tu koncem 10. stol. založila kněžna Sarolta (matka Štěpána I.), r. 1031 v něm bylo zhotoveno mešní roucho, užívané jako korunovační plášť uherských králů. Z klášterní zříceniny byl od r. 1747 brán materiál na stavbu protějšího jezuitského kostela (jezsuita templom), který však nebyl dostavěn. Dále záp. směrem leží zábavní park. V údolí říčky se dochovaly staré vodní mlýny (vízimalom).
Zvětšit mapu