dolni-rakousy-vlajka

Székesfehérvár

dolni-rakousy-znak
mapa dolní rakousy

Székesfehérvár

Správním střediskem župy je SZÉKESFEHÉRVÁR (STOLIČNÍ BĚLEHRAD, 110200 obyv.), který patří k nejstarším i nejmodernějším městům v MLR, leží nedaleko Velenckého jezera v severní, úrodnější části roviny Mezófóld, 63 km jz. od Budapešti (75 km jjv. od hraničního přechodu Komárno/Komárom).

Území dnešního města, chráněné bažinatým okolím, obývali již Keltové, také v římském období tu bylo sídliště Floriana. Podle tradice určil toto místo kníže Arpád, po příchodu Maďarů do země, za sídlo svého rodu a kmene, r. 997 tu byl pohřben kníže Gejza. Bělehrad se připomíná r. 1002 pod latinským názvem Alba civitas (bílé město) později jako Fejérvár. Král Štěpán I. tu dal postavit hrad s chrámem, hrad odolal nájezdu Mongolů v r. 1241, v chrámu se až do r. 1527 konaly korunovace a přísahy uherských králů (někteří tu také byli pohřbeni). V dubnu 1222 zde byla vydána Zlatá bula Ondřeje II., která na mnohá staletí potvrdila privilegia uherské šlechty V 1. 1543-1601 a 1603-1688 bylo město obsazeno Turky, po jejich odchodu z něho zbyly jen vylidněné trosky.

Székesfehérvár Stoliční Bělehrad byl nově vybudován během 18. stol. v barokním slohu, r. 1777 v něm bylo založeno biskupství. Po vysušení bažin (v 19. stol.) se město rozrostlo, koncem druhé světové války bylo těžce poškozeno. Dnes je sídlem dvou vysokých škol a řady průmyslových podniků, patří k nim válcovna hliníku, továrna na autobusy (značka Ikarus) i výroba výpočetní techniky a rozhlasových a televizních přístrojů. Ústředním prostorem městského jádra je protáhlé náměstí Svobody (Szabadság tér), většina památek leží v jeho okolí.

Barokní radnice (városi tanácsház, při již. části nám) je komplex dvou budov, fasáda jednopatrového traktu č. 6 (kolem 1690) byla upravena r. 1790, dvoupatrový trakt č. 7 (s portálem z ul. Kossuth utca) je palác rodu Zichy z konce 18. stol., před nižším traktem stojí socha husara. Do zdi barokního františkánského kostela (ferences templom, 1720-1742, proti radnici) je vsazen reliéf (1938) připomínající vyhnání Turků. Dnešní fara na rohu úl. Jókai utca č. l (plébánia, 1760-1770) vznikla přestavbou starší městské rychty.

Vých. stranu nám. Svobody uzavírá velký pozdně rokokový biskupský palác č. 10 (puspóki palota, 1790-1801). K jeho stavbě byl použit materiál ze zříceniny korunovačního chrámu (1016-1038, pozdější přestavby), těžce poškozeného za bojů v 17. stol., základy této baziliky o půdorysu 61x32 m, jsou od dubna do října přístupné v tzv. zahradě zřícenin (Robert, za palácem), upravené v 1. 1936-1937 a 1970-1971. Na vých. straně ohraničuje „zahradu“ krytý ochoz (1938, zakončen bránou mezi nám. Svobody a úl. Rákóczi utca), v něm jsou umístěny stavební i dekorativní prvky baziliky. Upravený sarkofág z římského období se považuje za tumbu krále Štěpána I. Na ochoz navazuje sev. směrem zachovaná část hradeb někdejšího hradu (várfalak, asi 90 m).

Podél radnice vedou již. směrem ulice Kossuth utca (dům č. 7 je romantický, č. 9, 13 a 15 barokní) a souběžná Arany Jánoš utca na Štěpánovo nám. (István tér) s jezdeckou sochou krále Štěpána I. a klasicistickým župním domem č. 9 (megyei tanácsház, 1807-1812). V barokním karmelitánském kostele (karmelita templom, 1745-1748), v blízké ulici Petófi utca, jsou fresky F. A. Maulbertsche). Církevní muzeum (Egyházi Múzeum, v sousední klášterní budově) má zlatnické práce z 18. stol.

Katedrální kostel (székesegyház, v Aranyho úl.), založený již ve 13. stol., byl barokně přestavěn v 1. 1759-1778, při opravách v 1. 1936 - 1937 byla na jeho věžích objevena gotická okna. Nástěnné malby představují výjevy ze života Štěpána I. (r. 1083 prohlášen za svatého), v kryptě jsou mramorové sarkofágy krále Vojtěcha III. (III. Béla, zemřel 1196) a jeho manželky. Sousední gotická kaple sv. (Szent Anna Kápolna, kolem 1470) má síťovou klenbu; v 16. Až 7. stol. sloužila jako mešita (zbytky ornamentů a nápisů z té doby).

V pozdně rokokovém domě č. 12 v Aranyově úl. (1781) je tzv. Yblova sbírka uměleckých, uměleckořemeslných aj. předmětů (Ybl gyujtemény). V téže ulici je několik barokních domů, dům č. 8 byl přistavěn ke středověkým hradbám. Barokní ráz má i ulice Zalka Máté utca (sev. pokračování Aranyovy ulice).

Z nám. Svobody sev. směrem vede úl. 15. března (Márcms 15. Utca), ve které je mj. klasicistický hotel Velence č. 10 (kolem 1830) a Vórósmartyovo divadlo č. 16 (Vórósmarty Színház). V již. části ulice stojí dvou věžový barokní cisterciácký kostel (cister templom) s rokokovým zařízením. K němu přiléhající řádová budova (1744-1763) má schodiště, knihovnu a jídelnu zdobené rokokovým štukem. V budově byla církevní škola, jejímž žákem byl romantický básník Mihály Vórósmarty (žil v 1. 1800-1855). V domě 55. byla r. 1758 zřízena lékárna U černého orla (Fekete Sas, proti kostelu), dnes je upravena jako Lékárenské muzeum (Gyógyszerészeti Muzeum, rokokové vybavení z konce 18. stol.).

Csókova galerie na náměstí Bartók Béla tér č. l (Csók István Képlár, za kostelem) pořádá převážně střídavé výstavy výtvarného umění. Muzeum krále Štěpána na nám. Gagarin tér č. 3 (István Király Muzeum, poblíž divadla) má dějepisné, národopisné a přírodopisné sbírky, významná je jeho expozice nálezů z římského města Gorsium.

Srbský pravoslavný kostel (górógkeleti szerb templom, 1720-1745) v úl. Rác utca (záp. část města) má nástěnné malby v byzantském stylu a rokokový ikonostas.

Tzv. Boryův hrad (Bory-vár, sev. okraj města) je romantická stavba, kterou na počátku 20. stol. projektoval i realizoval architekt, sochař a malíř Jenó Bory (1879-1959), v budově s románskými, gotickými, barokními a dalšími prvky je přístupná sbírka obrazů a plastik.


Zvětšit mapu