Pécs

Správní středisko župy, PÉCS (PĚTIKOSTELÍ, 175000 obyv.), je největším městem v Zadunají, patří k nejstarším a nejvýznamnějším správním, hospodářským i kulturním střediskům MLR. Leží v malebné poloze při srázném již. úbočí pohoří Mecsek, 198 km jez. Od Budapešti, 66 km jv. od Kaposváru.

Území s teplým středomořským podnebím bylo osídleno již od doby kamenné (nálezy z jeskyní v Mecseku jsou staré 50 až 70 tisíc let). Keltské sídliště z přelomu 5. a 4. stol. př. n. 1. vyrostlo v římském období v důležité město, které se koncem 3. stol. naší éry pod názvem Sopianae stalo rezidencí nově utvořené provincie Pannonia Valena (jv. část Panonie), již ze 4. stol. jsou tu doloženy starokřesťanské stavby. Město, poničené v období tzv. stěhování národů, spadalo později do mocenské sféry francké (od konce 8. stol.), Pribinova blatenského knížectví (od poloviny 9. stol.) a říše Velkomoravské (koncem 9. stol.). V latinském záznamu salcburského arcibiskupství z poloviny 9. stol. se nazývá „ad quinque basilice“ (u pěti bazilik), překladem pozdějšího latinského pojmenování Quinque Ecclesiae vznikl i název český (Pětikostelí) a německý (Fiinfkirchen).

Od samého počátku uherského státu bylo Pětikostelí správním střediskem župy, r. 1009 v něm bylo založeno biskupství, po mongolském vpádu (1241) opatřeno hradbami. Jako středisko politického a kulturního života získalo r. 1367 první univerzitu v Uhrách (zanikla po r. 1526) a stalo se i jedním z center maďarské renesance; od r. 1459 tu byl biskupem humanistický básník charvátského původu Janus Pannonius (Jan Češmički, 1434-1472, psal renesanční latinou). Také za turecké nadvlády (1543-1686) zůstalo živým, obchodním, správním a kulturním střediskem s 10 mešitami (modlitebnami) a 7 džámiemi (modlitebnami spojenými s učilišti), r. 1566 tu zemřel turecký sultán Súleyman II. (vítěz u Moháče v r. 1526).

Obnova města, silně poškozeného za osvobozovacích válek, nastala až v 18. stol., kdy byla zahájena těžba uhlí v pohoří Mecsek, r. 1780 bylo povýšeno na královské svobodné město. R. 1774 tu byla založena veřejná knihovna (dnes univerzitní), r. 1839 stálé divadlo, díky těžbě uhlí se rozvinul i průmysl. Koncem první světové války (1918) tu vypukla velká stávka železničářů a revolta vojenské posádky, r. 1923 sem byla přeložena maďarská univerzita z Bratislavy. V meziválečných letech patřili zdejší horníci k předním odpůrcům horšovského režimu, sovětská Rudá armáda osvobodila město 29. 11. 1944.

Hlavní průmyslová odvětví představuje dnes těžba černého koksovatelného uhlí (zásobuje hutě v Dunajvárosi) a uranových rud, v okolí se také těží mramor. K tradičním závodům keramickým (porcelán značky Zsolnay), kožedělným (výroba rukavic), potravinářským, vinařským (šumivé víno Pannónia), nábytkářským i stavbě varhan přibyly novější strojírny, tepelná elektrárna a další odvětví. Kromě univerzity tu sídlí další vysoké školy (technická, ekonomická, dvě pedagogické) či samostatné fakulty (lékařská, právnická) a významné zadunajské centrum Maďarské akademie věd. Zdejší muzeum (v 8 budovách, nese jméno J. Pannonia) a divadlo (zejména baletní soubor) patří k předním maďarským kulturním zařízením.

Město se v délce asi 8 km terasovitě prostírá pod vinicemi a zalesněnými stráněmi zdobí je řada parků a plastik. Jeho historické jádro tvoří velký památkový areál.

Ve vnitřním městě (Belváros), které má půdorys čtyřúhelníka se zaoblenými rohy, stojí velký počet klasicistických, romantických a zejména barokních budov, obytných i veřejných, při jeho sev. a záp. okraji se uchovaly velké části hradeb.

Jádrem vnitřního města je náměstí Széchenyi tér, jehož sev. části dominuje největší dochovaná islámská stavba v Maďarsku, džámie paši Kosíma Gáziho (Gáži Kászim pasa dzsámi), postavená po r. 1580 na místě středověkého kostela jako hlavní mešita v městě, 18. stol. přestavěna na barokní kostel (minaret stržen), v I. 1939 až 1942 a 1958-1959 uvedena do původního stavu (s polokruhovou přístavbou na sz. straně). Kopule o průměru 18 m a výšce 23 m má v interiéru stalaktitovou klenbu.

Barokní dům č. 11 na témže náměstí je někdejší jezuitská kolej, v pozdně barokním domě č. 12 (nad džámií) je archeologické oddělení Pannoniova muzea (Régészeti muzeum).

V již. části Széchenyiho náměstí stojí barokní sloup nejsv. Trojice (Szentháromság-oszlop) a jezdecký pomník Jana Hunyadiho (Hunyadi János-szobor, vítěz nad Turky r. 1456).
Dále již. směrem (na začátku úl. Bern utca), před barokním kostelem milosrdných (irgalmasok temploma, 18. stol.), postavila Zsolnayova továrna keramickou kašnu (Zsolnay-kút, 1892). Pokračuje na nám. Kossuth tér s pomníkem L. Kossutha a romántickou synagógou (zsinagóga, 19. stol.). Ze Széchenyiho náměstí jde vých. směrem úl. Kossuth Laios utca přes nám. Színház tér k baroknímu tzv. lycejnímu kostelu (liceumtemplom, 1778-1780. Na zmíněném náměstí stojí budovy národního divadla (Nemzeti színház), komorního divadla (Kamaraszínháza, roh ulice Perczel utca) a městské galerie (Pécsi Galéria, roh Kossuthovy úl.).

Záp. směrem vede z dolní části Széchenyiho náměstí ulice Sallai utca k františkánskému kostelu (ferences templem, eklektistická úprava 1926), v barokním klášteře je ubytovna.
Podél jz. obvodu městského jádra vede třída Rákóczi út. V ní, na dvoře nemocnice T ana dzamie Hasana Jakovaliho (Jakováli Hasszán dzsámi, druhá polovina 16. stol), jediná zcela zachovaná muslimská mešita v Maďarsku, čtyřboký prostor kryje osmihranná kupole, štíhlý minaret je dvanáctihranný (v mešitě je expozice islámského umění). V romantické budově č. 15 na téže třídě (kolem 1870) je národopisné oddělení Pannoniova muzea (Néprajzi Muzeum), v domě č. 2 v odbočující ulici Szabadság útka část sbírek Maďarské moderní galerie (Modern Magyar Képtár), na křižovatce obou ulic stojí pomník (Zsolnay-szobor) zakladatele zdejší porcelánové výroby Vilmose Zsolnaye (1828-1900). Ve vých. části Rákócziho třídy je dále přírodovědecké oddělení Pannoniova muzea (Természettudományi Muzeum, č. 63). V parku při úl. Rét utca (již. od ohbí Rákócziho třídy) stojí Lenínův pomník (Lenin-szobor), na nám. Kóztársaság tér (dále jz.)

V ul. Geisler Eta utca (záp. Od Széchenyiho nám.) bylo v 1.1958 až 1961 na dvoře domu č. 8 objeveno římské pohřebiště (római sírok) a na dvoře domu č. 14 starokřesťanská pohřební kaple (sírkápolna. Přelom 4. a 5. stol.), obě naleziště jsou přístupná od května do října. Součástí Pannoniova muzea je také expozice obrazů a grafik v domě č. 11 v severnější ulici Janus Pannonius utca jejich tvůrcem je představitel moderního maďarského malířství Tivadar Csontváry Kosztka (1853-1919). Pokračováním Pannoniovy ulice záp. Směrem je Esze Tamás utca, při které se uchovaly části hradebních zdí s barbakaném (barbakán, 15. stol.), před hradbou je Pannoniova socha.

Hradební zecf chrání také sev. stranu památkově významného Chrámového náměstí (Dóm tér). Celou sev. frontu náměstí vytváří dóm sv. Petra (Szent Peter székesegyház), trojlodní bazilika se čtyřmi 60 m vyš. Věžemi. Na místě raně křesťanského kostela (patrně ze 4. stol.) byla postavena sloupová bazilika s kryptou a dvěma stranou stojícími záp. Věžemi, ve 12. stol. prodloužena k věžím a přistaveny vých. věže. Po několika přestavbách (za tureckého panství sloužila jako mešita) byla do dnešní novorománské podoby upravena 1880-1892. V interiéru (70 m dlouhý, 27 m široký) je kazetový strop a cenné zařízení (mj. v postranní jz. kaplí je renesanční výzdoba z červeného mramoru), krypta je původní (kripta či sírbolt, 11. stol.), fresky z konce 19. stol. Od dubna do října se v dómu konají varhanní koncerty.

Biskupský palác (púspóki palota, záp. strana náměstí), založený v 11. stol., byl rovněž častěji přestavován a v 19. stol. eklektisticky upraven (jíž. křídlo je barokní z 1. 1752-1770). Na vých. straně náměstí stojí lapidárium Pannoniova muzea (Románkori kotár: nálezy z puv. Románské baziliky) a barokní budova fary (plébániahaz, konec 18. stol.).

U obelisku v jv. části chrámového náměstí je vchod do podzemní ranně křesťanské pohřební komory (ókeresztény sírkamara, objevena 1783) s cennými freskami ze 4. stol. další komora, tj. pohřební katakomby s freskovou výzdobou, je přístupná ze sklepa fary. Konečně r. 1938 byla mezi jz. věží dómu a biskupským palácem odkryta ranně křesťanská pohřební kaple s malbami ze 4. a z přelomu 11. a 12. stol. (ókeresztény temeni kápolna, přístupná jen se souhlasem biskupské kanceláře).

V ulici Káptalan utca (vede z Chrámového náměstí vých. směrem) je divadlo v přírodě (szabadtéri színpad) a několik muzejních sbírek, v domě č. 2 oddělení uměleckých řemesel Pannoniova muzea (s velkou kolekcí porcelánu značky Zsolnay), v domech č. 3 a 6 expozice obrazů místních rodáků. Domy s lichými čísly v ulici Kulich Gyula utca (pokračování předešlé) jsou přistavěny k hradební zdi (sáncmů), na dvorech jsou vidět její části. V této ulici je také hlavní budova Maďarské moderní galerie (Modern Magyar Képtár). Poblíž Széchenyiho náměstí stojí Univerzitní knihovna (Egyetemi Konyvtár, úl. Leonardo dá Vinci utca, má přes 300000 svazků) a Hornické muzeum (Bányász Muzeum, úl. Déryné utca).

Při úl. Nyár utca se v zahradě nemocnice č. 8 (Gyermek-kórház, asi 1,5 km záp. Od centra) zachovala další stavba z tureckého období, osmiboké mauzoleum otce Idrise (Idrisz baba tiirbéje, 1591) s expozicí o islámském pohřbívání.)

K sv. okraji vnitřního města přiléhá kostel sv. Augustina (Szent Agoston templom), barokně přestavěný v 18. stol. z původní mešity. Jediným křesťanským kostelem za tureckého panství byl severnější, rovněž zbarokizovaný kostel Všech svatých (Mindenszentek tem ploma, založen 1157), tehdy jej používaly společně tři církve. Iko Tettye tér (asi 2 km od centra, výhled na město), kde jsou zříceniny renesančního letohrádku (palotaromok, kolem 1510), v tureckém období v něm byl klášter dervišů. Ulice Kalinyin utca a na ní navazující silnice stoupají odtud serpentinami podél motelu (s kempem) a zoologické zahrady (állatkert) - popř. s odbočkou kolem zábavního parku (vídám park) a. pionýrské železnice (úttóróvasút) na zalesněnou horu Misina (Misina-hegy, 534 m; parkoviště), na ní stojící televizní věž (televízióstorony) slouží také jako rozhledna.


Zvětšit mapu