Debrecen

Správním střediskem hajduch-biharské župy je DEBRECEN (DEBRECÍN, 208900 obyv.), hospodářské a kulturní centrum celého Zátisí. Rozkládá se v částečně zalesněné písčité rovině, 227 km vých. od Budapešti (49 km již. od Nyíregyházy). Je sídlem průmyslu, Kossuthovy univerzity, samostatné lékařské fakulty a Vysoké školy zemědělské.

Podle archeologických nálezů bylo místo osídleno již v předhistorických dobách. Ve 12. stol. se tu připomíná zemědělská osada, po mongolském vpádu (1241) byl v místech dnešní Hradní ulice (Var utca, vých. od Kalvínova nám.) postaven hrad (nedochoval se). V Debrecíně, který koncem 14. stol. obdržel statut zemského (královského) města, se rozvíjel obchod i řemesla, město získalo také velký pozemkový majetek. Kolem poloviny 16. stol. přestoupila většina jeho obyvatel ke kalvínskému (reformovanému) vyznání, z města, jemuž se říkalo „kalvínský Řím“, se stalo centrum protestantského hnutí v Uhrách. Jako středisko duchovního života působila zejména zdejší reformovaná kolej, která udržovala styky se západoevropskými protestantskými univerzitami.

Své postavení si město udrželo i za turecké okupace Uher (Turci je obsadili r. 1555 a prohlásili za sultánův majetek). Odváděním poplatků tureckému pašovi, sedmihradskému knížeti i vídeňskému dvoru si Debrecín vykupoval poměrnou nezávislost, zprostředkováním výměny zboží mezi středoevropskými státy a Tureckem se vyvinulo významné obchodní středisko a v jedno z nejbohatších uherských měst. Po vypuzení Turků z Uher jeho význam poklesl. Za protihabsburských povstání v 17. a 18. stol. bylo město několikrát vypáleno císařským vojskem.

V Debrecíně se udaly dvě významné události novějších dějin. Za maďarské národní revoluce tu od ledna do května 1849 zasedal sněm, který 14. dubna prohlásil nezávislost Uher a sesazení Habsburků, revoluční domobrana (honvédi) držela město do 3. července, kdy je dobylo ruské vojsko. Za druhé světové války, v jejíž závěrečné fázi utrpěl citelné ztráty, patřil Debrecín k prvním maďarským městům osvobozeným od fašismu (Rudá armáda do něho vstoupila 19. Října 1944), 21. Prosince 1944 tu bylo ustaveno Prozatímní národní shromáždění, o dva dny později první maďarská demokratická vláda.

Nový rozvoj nastal výstavbou socialismu. K dřívějším průmyslovým závodům (mlýny, pivovar, zpracování tabáku) přibyla další výroba potravinářská (konzervárny), chemická, farmaceutická (podnik Biogal), konfekční, dřevařská i strojírenská (stroje, přístroje, zdravotnická technika, valivá ložiska). Každoročně 20. srpna se zde koná Květinový karneval (Virágkamevál).

Debrecín je typickým městem Velké uherské nížiny se širokými ulicemi, jejichž domy mají velké dvory, některá předměstí dosud mají venkovský ráz. Hlavní tepnou Vnitřního města (Belváros) je třída Rudé armády (Vóros Hadsereg útja), která vede od nádraží (pályaudvar) přes nám. Petófi tér sev. směrem, postupně se rozšiřuje a přechází v prostorné nám. Kossuth tér, na ní a v jejím okolí stojí většina místních pamětihodností. V parku na Petófiho náměstí jsou pomníky sovětských letců a Sándora Petófiho. Nárožní župní dům (megyeháza) byl postaven r. 1912 v secesním slohu, v přilehlé ulici Béke útka stojí nejvýznamnější barokní stavba ve městě, jednolodní kostel sv. Anny (Szent Anna-templom, 1719-1746, s novějšími věžemi (1834).

Barokní je také tzv. Malý kalvínský kostel (Református kistemplom, 1719-1726), romanticky upravený r. 1876, kostelní poklad (kincs) na sousední faře (plébánia) má zlatnické práce z 16. a 17. stol. Restaurace Stará pošta (Régi posta), č. 6 v odbočující ulici Széchenyi utca, je v nejstarším dochovaném debrecínském domě (konec 17. stol., pozdější přestavby), v listopadu 1714 v něm přespal švédský král Karel XII.

y r. 1849 uloženy korunovační klenoty, na jejím průčelí je starý uherský znak. Od radnice (Csokonai Színház, 1861-1865), je ozdobena sochami šesti maďarských básníků a dramatiků. V Kossuthově úl. je rovněž dům č. 18 (1826) s arkádovým dvorem a památník sovětských tankistů.

Tradiční hotel Zlatý býk, v sev. části třídy Rudé armády (Aranybika, č. 11-15), připomíná jméno někdejšího majitele Jánoše Biky (bika, býk), dnešní stav budovy je z r. 1914 (boční křídlo 1976). Proti hotelu stojí památník Osvobození (Felszabadulás emlékmú).

Kossuthovo náměstí, do něhož třída Rudé armády ústí, je uzavřeno symbolem města, mohutnou dvouvětvou klasicistickou stavbou Velkého kalvínského kostela (Református nagytemplom, 1805-1821). Před kostelem je pomník Lajose Kossutha z r. 1913.

Za Velkým kostelem, na náměstí Kalvín tér, stojí klasicistická budova kalvínské koleje a gymnázia (református kolegium es gymnázium, 1803-1816, dostavba 1870-1874), je v ní mj. knihovna (kónyvtár, 300 000 svazků) a sbírka církevního umění (egyházi gyůjtemény). V1. 1849 i 1944 zasedalo v koleji Národní shromáždění (zasedání, které r. 1849 sesadilo Habsburky, se však konalo ve Velkém kostele). Na Kalvínově náměstí jsou pomníky Štěpána Bočkaje, učitelů odsouzených císařskou vládou v r. 1673 na galeje (gályarabok emlékoszlopa) a debrecínského rodáka, básníka Mihálye Csokonaiho Vitéze (žil 1773-1805). Na blízkém malém náměstí Déri tér stojí stejnojmenné muzeum (Déri Muzeum, nazvané podle zakladatele), v budově z 1. 1926 až 1929 je mj. obrazová galerie, antická a východoasijská sbírka, nálezy z období tzv. stěhování národů a velká kolekce plášťů hortobáďských pastevců. Před muzeem jsou alegorické plastiky archeologie, vědy, umění a národopisu, v parku sv. od muzea pomník V. I. Lenina.

Z Kalvínova náměstí vede sev. směrem úl. Péterfia utca a na ni navazující ulice k Velkému lesu. V klasicistickém domě č. 28 v úl. Péterfía utca (kolem 1810) je pamětní síň debrecínského rodáka, sochaře F. Medgyessyho (Medgyessy Ferenc Emlékmúzeum, žil 1881-1958).

Parkově upravený Velký les (Nagyerdó, 2300 ha) je rozsáhlým rekreačním areálem, patří k němu zábavní park (vídám park), nevelké zoo (állatkert), botanická zahrada (botanikus kert), rybník s půjčovnou loděk, několik hřišť, přírodní scéna (szabadtéri színpad) aj. V lese jsou rovněž univerzitní budovy a kliniky, léčebné lázně (gyógyfurdó, jodobromitá voda teplá 63 °C) a koupaliště (strandfiirdó).



Zvětšit mapu